Rating 17,56

Jakub "Hawk" Dražan

Bylo to poměrně zdlouhavé rozhodování. Termín Beta Drift Day se rezervoval 3 měsíce před samotnou akcí a 129 Euro pro studenta představovalo také určitou zátěž. Z plakátu Beta Drift Day jsem navíc se svojí znalosti němčiny ani nerozlouskal, do kterého města pojedu.

O čem je indoor supermoto?

Indoor supermoto je hodně specifická a zábavná disciplína. Vše je vzhledem k charakteru tratí mnohem pomalejší, techničtější, fyzicky náročnější a časové rozdíly jsou tím pádem mnohem větší. S tím ale souvisí i zlepšování se, které nespočívá ve stahování desetin, ale celých sekund na kolo.

Beta Drift Day

Beta Drift Day je jednodenní šestihodinová akce konaná v motokárové hale německého Marktlu. Jezdci sedlají Bety 4.0 (více v odstavci o motorce) a celé to extenpóre stojí účastníka 129 "éček". Předpokladem je, že s motorkou už nějakou chvíli jezdíte a jste ve fázi, kdy se chcete zlepšovat, zrychlovat a zablbnout si. Nejvíce tahle akce osloví asi začínající motardisty a vyznavače sportovního vzpřímeného posezu (supermoto/enduro?), ale ani silničáři se neztratí a vyplaví pořádnou porci adrenalinu. Hlavně zjistí, že supermoto je zdroj nekonečné zábavy. Takže nezbývá, než si do tašky sbalit kombinézu, boty, rukavice, helmu a vyrazit do Marktlu. Výbavu případně za úplatu zapůjčí na místě a nejedná se o žádné druhořadé šmelo. Kombinéza od Alpinestaru, na nohy Gaerne apod?

Šprechn zí dojč?

Příjezd k hale byl pro mě trochu rozpačitý. Měli jsme za sebou 360 kilometrů cesty a před námi stálo dřevěné cosi. Podobný doje, jako když vstoupíte do motokárové haly v Letňanech. Naštěstí se o kus dál rozléhá betonová budova, za jejíž dveře brzy beru. Vycházím schody vedoucí na lávku, která se nese přes podél půlky tratě. Ta působí dojmem, který jsem naposled nabyl při návštěvě strašidelného hradu na matějské pouti. Dvorní fotografka našeho týmzu Zuzka z nasvětlení haly nadšená taky moc není a práce zde bude opravdu těžká. Jsme tu ale od ježdění a naše kroky po lávce vedou do zařízeného baru, kde již čeká zbytek německy mluvící skupiny i se samotným a neustále usměvavým instruktorem Markusem Schinhärlem.

Brífink

Rychlým vyplněním formuláře se jménem a bydlištěm jsme nepodepsali prodej našich domovů, nýbrž ježdění na vlastní zodpovědnost. Z průvodního povídání zjišťujeme, že celá akce se bude skládat ze sedmi desitiminutových jízd. Motokárová dráha je natažena, tak aby byla zajímavá a sjízdná především pro supermoto v rámci možností haly. V druhé části rozpravy nás mechanik seznamuje s motocykly, na kterých budeme jezdit. Vzduchem chlazené třistapadesátkové Bety na první pohled vypadají docela dobitě a ani pohled na čítač motohodin s číslicemi přes 300 mth nemluví proti. Instruktor Markus pak sedlá BMW G450X, na kterém demonstruje veškerou techniku jízdy. Také jsme upozorněni na fakt, že pokud motorku zahodíme, zaplatíme 5 Euro. Také pokud motorku zahodíme a nic se jí nestane, zaplatíme 5 Euro. No a v neposlední řadě pokud motorku zahodíme a podlehne rozložení na prvočinitele, zaplatíme taktéž 5 euro. Celá trať je vybavena žlutými majáky pro případ karambolu a po trati se také neustále pohybují maršálové, kteří jsou připraveni ihned pomoci. Jednodušše zajištění hodné mistráku.

První desetiminutovka

Konečně sedáme na motorky, které si zběžně osaháváme a já zjišťuji, že tlumiče tlumí, motor bručí a vše parádně funguje. Chvíli na to nás instruktoři pouští na trať. Všichni se na evidentně lesklém povrchu táhneme jak krávy na jatka, protože blyštící se dráze v otázce adheze nikdo vůbec nevěří. Vlastně tempo je dost otravné, předjet je prakticky nemožné, a když už se člověk přesype přes všechny jezdce, má je po chvíli zase před sebou. Po první jízdě sem se mlátil do helmy, že sem nezůstal doma, že sem vyhodil tolik peněz za něco, na čem se teď budu dalších 5 hodin trápit. Tenhle pocit bych nikomu nepřál. Po dojetí panují v naší skupině trochu rozpačité dojmy, další dvě německé skupiny mezi naší debatou odjezdili svoji druhou jízdu a přišli jsme na řadu opět my. Beru si jinou motorku. Trochu jinak zabírá spojka, tlumiče jsou trochu vylítanější a motor má projev traktoru. Ovšem tempo celé skupiny se hodně zrychlilo a jízda už byla o něčem jiném. Bylo to asi i tím, že nás opustili dva němci, kteří na motorce seděli evidentně poprvé. Instruktoři nás nabádali k tomu, abychom celou trať projížděli na dvojku. Pravdou je, že pokud jste chtěli, dala se jet celá trať bez sáhnutí na spojku opravdu pouze na dvojku. Já to sice nedělal, ale já nedělám nikdy to, co se mi řekne.

Co bude dál?

Po dojetí druhé jízdy, sem si myslel, že nás takhle nechájí jezdit celý den a z poměrně optimistického dojmu druhé jízdy se mi opět začaly zatmavovat moje růžové brýle. Jenže po druhých jízdách se nás konečně ujal Markus Schinhärl. Na svém G-éčku demonstroval veškeré své poznámky, kdy zatížit které kolo, kdy se zapřít do vnější stupačky, kdy držet motorku v zatáčce pouze na noze apod. Po této rozpravě jsme si prošli celou trať, vyznačili body, odkud najíždět do zatáčky, kdy držet plyn atd. Mimochodem jedna důležitá rada, která v instruktáži zazněla ?Řešení veškerých krizových situací se kterými se setkáte, je plný plyn?. Zní to možná trochu utopisticky, ale je to tak. Nevejdete se do zatáčky, zatáhněte za plyn a motorka se vám v náklonu utrhne a zavře. A naopak, zavře či utrhne se vám motorka v náklonu moc? Zatáhněte za plyn, utrhněte ji úplně a otočte si jí kolem nohy a podržte na ní. A takhle bychom tu mohli být dlouho. Stejně dlouho, jako trvaly veškeré debaty v každém úseku trati při její analýze s jezdci. Instruktoři nám pak pro další jízdy vymezili v zatáčkách páskou pouze efektivní části tratě, do kterých jsme se při dalších jízdách trefovali. "Základem je, být ideálně už na začátku zatáčky nasměrován přímo na její výjezd tak, abychom mohli co nejdříve jet opět full-gas": říká Markuse Schinhärlem.

Zase sami

Po dvou jízdách s vyznačenou ideální stopou a další instruktáži jsme jeli opět na čisté trati a zase to vypadalo, jako když vypustíte slepice z kurníku. Kam zavál vítr, tam se jelo. V dalších jízdách, když už nám pomalu docházeli síly, mezi nás vlítli ještě mladí instruktoři (jeli také na Betách) a vždy jednomu či dvěma jezdcům diktovali tempo a hlavně opět ukazovali stopu. Celá naše česká ?grupe? se k mému údivu rozjezdila takovým způsobem, který jsem nechápal. Ze začátku to vypadalo fakt mizerně a ve výsledku se jezdili takové náklony a akcelerační drifty, že jsme všichni zářili štěstím. Nemá cenu dál rozpitvávat detaily, protože s blížící se poslední jízdou jsme všichni hledali jenom pití, něco k jídlu a sbírali poslední zbytky sil. Sedm jízd se nakonec ukázalo jako sakra vyčerpávajících.

Něco málo o Marktlu a trati

Marktl je městečko v hornobavorském zemském okrese Altötting nedaleko Mnichova. Je znám především znám jako rodné místo papeže Benedikta XVI a místní jsou na to patřičně hrdí. O tomto faktu jsem se přesvědčil hned po zastavení na náměstí při hledání haly, kde visí plakáty ze kterých i pro anti-němčináře křičí nápisy "Benedikt je náš" a tak jinak i neznalý člověk nabyje kulturních vědomostí.

Beta 4.0

Bety jsou u nás snad kromě trialu velice nepopulární motocykly. Ne proto, že by byly špatné, ale prostě jde u nás o málo (spíše vůbec) propagovanou značku. Beta 4.0 je osazena vzduchem chlazeným jednoválcem o objemu 350 cm3. Je to motor z produkce Suzuki, který dříve poháněl stařičkou DR 350. Výfuková soustava připomíná trochu baseballovou pálku, ale pro účely hromadného ježdění má tu výhodu, že ji lze jednoduše opravit a připevnit takřka kamkoliv. Motocykly jsou nízké, lehké a konstrukčně jednoduché a to je pro tyto účely velice důležité. Jezdilo se na normálních lepivějších silničních pneumatikách (PilotPower, Qualifierky?), které se rychle zahřejí, což je v hale na kluzském povrchu velice důležité. Dávkování brzd bylo řekněme poněkud slabší, ale opět vyhovující pro adhezní podmínky. Jakákoli kousavá brzda by znamenala jasný výdělek 5-ti euro.